Rozhovor s Jakubem Večeřou - 2. část

První část rozhovoru naleznete zde.

Jak se ti vlastně daří skloubit školu s tréninkem 6x týdně?

Díky individuálnímu studijnímu plánu s tím nemám příliš velké problémy, protože škola se mi snaží vycházet maximálně vstříc. Uvidíme co do budoucna. Každopádně střední školu musím určitě dokončit.

Nyní se ještě na chvíli vrátím k profi. V případě přestupu k profesionálů bys zůstal v ČR nebo by následovalo stěhování do zahraničí?

Variant je samozřejmě vícero. Buď bych zůstal v Čechách nebo bych se stěhoval blíže ke svému týmu. Snem každého mladého závodníka je samozřejmě angažmá v zahraničí. Není to ale až tak jednoduché. Člověk musí studovat školu v cizím jazyce, případně může volit dálkové studium u nás. Pokud by se mi naskytla možnost jezdit za dobrých podmínek u nás, tak bych zřejmě zůstal prozatím zde.

Jak vlastně vnímáš svoje soupeře?

Není žádným tajemstvím, že v Čechách po juniorech končí přibližně 98% závodníků a je u úplně jedno, zda jsou např. mistři ČR nebo Evropy. Důvodem je většinou nedostatek motivace, protože najednou přestanou vyhrávat. Těmto aspektům bych se samozřejmě chtěl za každou cenu vyhnout a doufám, že se mi to také podaří. Spousta kluků, kteří mě v současné době jsou schopni porážet nebo s nimi závodím, v mužích vůbec nepotkám. Takže tohle vůbec neřeším a snažím se především soustředit sám na sebe, abych byl připravený na další sezónu.

Vnímáš vlastní progres s narůstajícím věkem pozitivně nebo spíše negativně?

Určitě rostu z roku na rok. Už od začátku jsem byl vedený trenéry, kteří vycházeli z testů a upravovali vše dle potřeby. Nikdy jsem netrpěl přílišnými výkyvy výkonnosti. Prozatím jdu neustále nahoru a doufám, že tento stav vydrží co nejdéle.  Neustále cítím, že moje možnosti mohou jít mnohem dál.

Už jsi se někdy dostal do situace, že jsi zvažoval ukončení sportovní kariéry?  Ať už vlivem zranění či neúspěchu.

Zraněních, která mě na nějakou dobu vyřadila, už bylo poměrně mnoho. Většinou to ale ve mně vzbudilo ještě větší chuť bojovat. Při návratu jsem se tedy snažil být vždy lepší než předtím. Několikrát se mi během závodu stalo, že má člověk chuť se na to vykašlat. Jakmile ale dojede do cíle, tak má zase chuť bojovat a jít do dalších závodů. Ať už bylo cokoliv, tak se mi to prozatím vždy podařilo překonat. Nikdy jsem se nedostal do situace, kdy bych opravdu přemýšlel, že skončím.

Jaká konkrétní zranění se ti nevyhnula?

Paradoxně jsem si většinu zranění způsobil mimo sezónu. Několikrát zlomené zápěstí ze zimního blbnutí, ale bohužel i zranění ve vrcholné formě. Konkrétně vlivem pádu na kole došlo ke zlomení klíční kosti. Dobře najetou formu nemusí překazit pouze zranění ale také např. dlouhotrvající nemoc. Pořád to ale beru pozitivně. Neznamená to ale, že pokud v současné době nebude člověk schopen půl roku závodit, tak  nemůže být ve 23 letech úplně někde jinde.

Narazím na trošku ožehavé téma. Asi každému je jasné, že cyklistika na této úrovni není zrovna levný sport. Na kolik vyjde měsíční průměrný rozpočet?

Samozřejmě v mém věku je velice důležitá také podpora rodičů. Naštěstí mě rodiče vždy hodně podporovali a pomáhali mi s přípravou. V některých měsících může stát cyklistika 15 – 20 000 Kč, ale také mnohem více. Záleží zda v konkrétním měsíci absolvuji soustředění či řeším materiální náklady. Stačí jediný pád na kole, který opět celou situaci prodražuje. Momentálně je situace přijatelnější, protože tým mi dost věcí hradí. Na některých věcech se tak dá ušetřit, ale bohužel ne na všech.

Otázka na závěr. Komu bys chtěl poděkovat za svoje dosavadní úspěchy?

Poděkovat bych chtěl především trenérům, kteří mě vedli už od mládí. Jmenovitě panu Matějkovi, který mě vedl do kadetů a mému současnému trenérovi panu Jozefu Regecovi. Samozřejmě nesmím zapomenout na své rodiče, kteří mě podporují jak finančně, tak i morálně. Závěrem chci poděkovat také firmě Hsport, která vyřešila mé problémy týkající se křečí.