Vitamín D - nejpodceňovanější vitamín

O co se jedná

Není mým cílem zde na vás vytasit chemické vzorce, kterým stejně nikdo rozumí, vystačíme si pouze se základním rozdělením na vitamín D2 a D3. Oba mají v organismu stejné působení, D2 je přírodní zdroj, D3 pak živočišný. Oba tyto zdroje se pak v organismu mění na konečný produkt kalcitriol. Z povahy těchto vitamínů vyplývá, že se v těle chovají spíše jako hormon, než jako klasický vitamín.

Zdroje

Vitamín D lze samozřejmě získat z běžné stravy, ale v potravinách se nám dostane pouze nepatrné množství. Ve větší míře se vyskytuje v některých druzích ryb, jmenujme např. úhoř (1600 IU/100 g), sleď (920 IU/100 g), nebo losos (480 IU/100 g). Díky jeho nízkému množství v dalších potravinách je zde ani nebudu jmenovat. Ovšem ten nejkvalitnější zdroj vitamínu D máme všichni zcela zdarma, ale jsme před ním neustále varováni…

Je libo konspirace?

Tím nejdokonalejším a zároveň naprosto bezplatným zdrojem tohoto vitamínu je samozřejmě sluneční   záření. Aha, řekne si plno lidí, tak proč bych ho tedy doplňoval? Problém tkví v tom, že náš současný životní styl, ač si to dost možná ani neuvědomujeme, je založen na co největším vyhýbání se slunci. Pracujeme uvnitř, bydlíme uvnitř, sportujeme uvnitř.

Během zhruba 30ti minut na slunci vznikne v kůži přibližně 20 000 IU vitamínu D. Teď to porovnejte s množstvím, které nám dodá nejbohatší potravina na tento vitamin, úhoř…

Ovšem nadměrné používání silných opalovacích krémů zabraňuje vzniku vitamínu D. A dostáváme se k otázce, zda nám není toto nadužívání opalovacích krémů a doporučení vyhýbat se slunci, záměrně vtloukáno do hlav.

Poslední studie prokazatelně potvrdily, že vitamín D má v těle mnohem více funkcí než jen ochranu kostí. Je prokázán jeho vliv na imunitní systém, kdy lidé s akutním nedostatkem (a to jsme skoro všichni), mají mnohem větší sklon k respiračním onemocněním, je prokázáno, že jeho nízký stav v organismu může způsobovat rakovinu, cukrovku, osteoporózu, onemocnění ledvin, deprese, obezitu a srdeční choroby, a další zdravotní problémy.

Lékařský průmysl by nejspíše těžce nesl, kdyby místo všech drahých léků postačilo denně pár minut na slunci. Naši předkové trávili venku celé dny. Nám jsou i při několika minutách doporučovány opalovací krémy. Nechci tu samozřejmě bagatelizovat škodlivé účinky nadměrného slunečního záření a opalování, ale myslím, že tušíte, kam mířím, a zda hysterie ze slunce není tak trochu marketing…

Jaké zvolit dávkování

Ještě stále je oficiálně doporučováno dávkování někde mezi 800 – 1200 IU denně. Jak však naznačují studie, toto dávkování je značně podhodnocené. Postačí k tomu, aby veškerý vitamín D odešel skrze ledviny do krevního řečiště a zde plnil pouze svojí primární funkci, udržovat hladinu kalcia v krvi.

Pokud však přijmeme, nebo získáme ze slunečního záření více vitamínu D, a ledviny ho tak mají dostatek, je transportován přímo do buněk a tkání, kde začíná plnit všechny další funkce, které umí. Jako nejdůležitější z nich je pak boj s nádorovým bujením.

Žádná oficiální doporučení pro vyšší příjem vitamínu D však nejsou. Osobně jsem pátral a snažil se zjistit, kolik vitamínu D tedy přijmout. Dospěl jsem k závěru, že na základě nejnovějších výzkumů se mnozí výzkumníci shodují, že člověk potřebuje 35 mezinárodních jednotek (IU) vitamínu D na libru tělesné váhy (libra je asi půl kila). Potřeba vitamínu D je značně individuální, ale při tomto množství nebyly zjištěny žádné negativní vedlejší účinky. Naopak při těchto dávkách by měla být pokryta potřeba vitamínu v organismu.

Vitamín D, jakožto vitamín rozpustný v tucích, může být při vyšším dávkování nebezpečný (stejně jako všechny ostatní vitamíny rozpustné v tucích A, E, K), a to vede zřejmě k obavám z vyššího příjmu, pravdou však zůstává, že neexistuje žádná studie, která by škodlivost vysokých dávek definitivně potvrzovala. (Jeden zdroj uvádí jako nebezpečnou denní dávku 50 000 IU).

Výše uvedené doporučení k dávkování pak platí pro vitamín D přijatý ústy, ve formě potravinového doplňku. Nutno dodat, že předávkování vitamínem D přijatého skrze kůži ze slunečního svitu není možné. V kůži máme ochranný mechanismus a při nadměrné tvorbě vitamínu D ho kůže začne sama likvidovat.

Závěrem

Z výše uvedeného vyplývá, že nám je dost možná úmyslně zatajováno, co vše vitamín D umí, i když toto  tvrzení se zřejmě pouští na tenký led. Nejsem zastáncem nějakých konspiračních teorií, ale zkuste si udělat závěr každý sám. Co by nastalo s celým farmaceutickým průmyslem, kdyby většinu jeho produkce zastalo obyčejné sluneční záření?

Samozřejmě, vitamín D není všelék, ale podobný přístup k těm nejběžnějším věcem a záměrným přehlížením jejich pozitivních vlastností na lidský organismus, bychom mohli najít i více.

Rozhodně doporučuji doplňování vitamínu D v podzimních, zimních a částečně jarních měsících, tedy v obdobích, kdy se nám slunečního svitu příliš nedostává. Vzhledem k ceně vitamínu D to nebude likvidační investice. V létě pak postačí dostatečný a zároveň rozumný pobyt na slunci.